Neděle 26.10.2014

Dnes se v mnoha kostelích slaví posvícení a čtou se k tomu příslušné texty. 30. neděle v mezidobí nám nabízí otázku: Co je nejpodstatnějším projevem pravého křesťana? Jak se jeho víra v Boha zračí navenek? Lze nějak shrnout nařízení křesťanské morálky? Evangelium nabízí odpověď, ale již v prvním čtení uvidíme, že jde o postoj dobře známý Starému zákonu. Člověk, který uvěřil a žije s Bohem, svoji radost sdílí, jak popisuje druhé čtení. A tato radost je radostnou zvěstí.

1. ČTENÍ

Tyto pokyny zaznívají jen dvě kapitoly po proklamaci Desatera. Jsou konkretizací přikázání druhé desky o vztahu k bližním. Je dobré si všimnout, že je uvedena i motivace pro takové jednání: „…sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“.

Ex 22,20-26

Toto praví Hospodin: „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky. Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný.“

ŽALM 18

Zpěv o Zachránci je vyznáním a modlitbou každého, kdo zakusil Boží jednání. Je ale také prosbou, aby takto Bůh jednal i dnes.

Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj! Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen. Ať žije Hospodin, požehnána buď moje skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému.

2. ČTENÍ

Vůbec první Pavlův list je povzbuzením pronásledované církve. Text lze chápat jako součást uvedení do dopisu či dokonce jako součást úvodního pozdravu. Poslední věta textu je možná vůbec prvním shrnutím Pavlova vyznání víry, jehož středem je Ježíš.

1 Sol 1,5c-10

Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se Božího hněvu.

EVANGELIUM

Jsme blízko Velikonoc. Farizeové dorážejí na Ježíše. Přesto je Ježíšova odpověď odborným vyjádřením teologa. Otázka je skutečně vážná. Kristus zůstává naplno v židovské tradici, ale originálně spojí příkazy, takže skvěle vystihne podstatu přikázání.

Mt 22,34-40

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ Odpověděl mu: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Neděle 2.11.2014

Liturgie dnes upřednostňuje texty „Vzpomínky na všechny věrné zemřelé“ před texty neděle v mezidobí. Církev nabízí více možností, která čtení vybrat. Je to den, kdy se s vírou modlíme za spásu těch, kteří nás předešli na věčnost. Neumíme říci, zda jsou přímo v nebi či zda se jich týká očištění, jak učí nauka o očistci. Proto je církev nese na srdci a prosí za jejich plnou radost.

1. ČTENÍ

Kniha moudrosti vzniká asi jako poslední text Starého zákona na přelomu 2. a 1. stol. př. Kr. a reflektuje pojem moudrosti, hojně skloňovaný v řecké kultuře. Předchozí dvě kapitoly popisují výsměch pohanů člověku, který věří v posmrtný život. Náš text poukazuje na skutečný stav.

Mdr 3,1-9

Duše spravedlivých jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích lidí pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštěstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají. I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. V čase, kdy budou odměněni, zazáří, jako jiskry proběhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem. Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce, protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.

ŽALM 116

Bůh rozvazuje pouta smrti. To je základní naděje víry! A platí i pro nás a naše blízké.

Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.

Hospodin je milostivý a spravedlivý, – Bůh náš je milosrdný. – Hospodin chrání prosté lidi; – pomohl mi, když jsem byl v bídě. Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – „Jsem tak sklíčen!“ – Pravil jsem ve svém rozrušení: – „Každý člověk klame!“ Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. – Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – rozvázal jsi moje pouta.

2. ČTENÍ

V listě Římanům svatý Pavel propracovanými kroky ukazuje, že pouhé plnění náboženských předpisů ke spáse nestačí. Naopak je to sám Bůh, který přichází a člověka zachraňuje. Člověk jen musí Bohu uvěřit, jak ukazoval v předchozí, 4. kapitole.

Řím 5,5-11

Bratři! Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od Božího hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme s Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.

EVANGELIUM

Ježíš začal veřejně působit, povolal učedníky a nyní poprvé veřejně promlouvá v Horském kázání. To shrnuje základ Ježíšova učení, od morálky přes základní učení o Bohu Otci až k praxi víry projevující se důvěrou. V dnešní den je důležité nepřeslechnout závěrečná slova úryvku, kde je zmínka o nebi.

Mt 5,1-12a

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou na-syceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“